lost

Není nic horšího než když je kandidát ztracen

Peter Repčík / 31.1.2017

Není nic „horšího“ než když je kandidát ztracen.  Ale občas se to stává každému z nás.

Hledá se.

Většinou to zažívají lidé, kteří sa o něco snažili a selhali, kteří již nejsou naplněni ve své práci či udělali několik špatných rozhodnutí, které je dostali do slepé uličky.

Sedím s tímto kandidátem na pohovoru a vidím to. Vidím jeho zmatek, neseběvedomí a v duchu si říkám: „Toho přece nemůžu poslat ku klientovi. Ten by tam ani náhodou neuspěl.“.  A tak otevírám na výsost úpřimný rozhovor, kde artikuluji svou intuici a to co vidím. Pohovor se mění na hluboký rozhovor o životě, cestě a poslání.

Lidé nejsou rádi ztraceni. Jsme tehdy zranitelní, slabí. Všechna naše energie (když víme kam jdeme a když se daří) je pryč. Jsme šedí a bezbarevní. Zoufale toužíme vrátit se zpět na cestu blaha, štěstí, síly a naplnění. A tak začneme hledat a zkoušet (například odpovídát na různé nabídky práce, na různé inzeráty seznámení…). Chceme najít rychlé řešení, náplast na bolest. Začíname hledat venku místo toho, abychom hledali uvnitř. Začínáme se ptát ostatních místo toho, aby jsme se zklidnili a naslouchali tomu, co říká naše nitro.

A tak říkám kandidátům: „Zklidněte se. Nehledejte. Ale místo toho naslouchejte a nechte se najít. Nechte se objevit. Jděte na hory a budte tam týden sami. Zhluboka dýchejte a nechte svou bytost být tím kým je. Netlačte. Naslouchejte.“

Tak jak to píše ve své básni David Wagoner.

Ztracen

Klidně stůj. Stromy vpředu a keře po tvém boku

nejsou netečné. Všude, kde jsi, se nazývá Tady a ty s tím

musíš jednat jako s významným cizincem,

musíš požádat o svolení poznat ho a být poznán.

Les dýchá. Poslouchej. Odpovídá:

Já stvořil toto místo kolem tebe.

Opustíš-li ho, možná se vrátíš a řekneš

Tady.

Žádné dva stromy nejsou stejné pro krkavce.

Žádné dvě větve nejsou stejné pro střízlíka.

Je-li ti lhostejné, co dělá strom nebo keř,

jsi nepochybně ztracen.

Klidně stůj. Les ví, kde jsi.

Musíš mu dovolit, aby tě našel.

 

Sám jsem si prošel svým ztracením, abych se mohl najít. Taky sem byl bez štávy a taky mi nikdo nechtěl dát práci. Vzpomínám si na to. Nebylo to lehké. Ale pomohlo mi to, uvědomit si, co vlastně chci. Od té doby si pravidlně dávám retreaty, na které jdu sám, jen já a JÁ.